Nikdo nepochybuje o tom, že je spánek základní biologickou potřebou, odpočinek pro kosterní svaly a smysly.
Prospíme zhruba třetinu života, pro představu – u padesátníka je to kolem 15 let. Samozřejmě délka denního spánku je individuální a liší se i věkem a osobní potřebou, ale spát se musí. Pokusný pes, který nespal týden, zemřel. Poruchový spánek ovlivňuje celkovou bdělou činnost, opakované bdění zhoršuje psychiku (špatně se soustředíme, klame nás paměť), točí se hlava, slábnou dolní končetiny, objevuje se ranní žaludeční nevolnost. Dlouhodobý nedostatek spánku navozuje některé nemoci, např. cukrovku, krevní tlak anebo obezitu, a změny podobné stárnutí. Špatný spánek bude brzdit naši snahu o uchování mladistvého obličeje.
Vyspat se tedy můžeme do růžova, anebo pod psa…
Asi už odhadnete, kam směřuji – spánek ovlivňuje, jak vypadá náš obličej a s jakou náladou hodláme vykročit do nového dne. Prostě kvalita spánku je na nás vidět a my ji také pocítíme jako odpočinek, novou energii, klid – zdroj síly na celý den, anebo právě naopak – zhorší se paměť, cítíme se unaveni…však jste to už určitě zažili.
Takovým ránům bychom se nejraději vyhnuli!
A můžeme něco udělat pro svěží, růžová rána?
Jednoduché to není, když uvážíme, že spánek má své biologické zákonitosti, své pravidelné střídání pomalých (nonREM) a rychlých (REM) fází, které se mění zhruba po 90 minutách, obě jsou důležité. Nedostatečný spánek v REM fázi způsobuje změny nálad až změny osobnosti, deprese. Bohužel zvláště po šedesátém roce věku se začíná vytrácet, u někoho mizí zcela. Důsledky si už snadno představíme, proto životospráva je v tomto věku zvláště citlivá a důležitá.
Spánek je klid a odpočinek pro tělo, nikoliv pro mozek – ztlumená jsou senzorická centra a zpomalují se zažívací procesy. Jinak je mozek velmi aktivní, zvláště ve fázi rychlé (REM) stoupá krevní tlak, teplota, zrychluje se srdeční rytmus a vdechujeme více kyslíku.
A právě v této fázi, kdy mozek třídí podněty a zážitky z uplynulého dne, míchá mj. také „koktejly“ ze vzpomínek a asociací s přídavkem akutních pocitů z vnitřních orgánů – z krevního oběhu, močového měchýře, trávicího traktu, dýchacích orgánů a tepla – a my z nich „vidíme“ nejrůznější sledy obrazů bez možné vědomé kontroly – jednoduše sníme.
Sny má každý, jen si je nepamatujeme. Sny jsou odrazem akutního duševního stavu, pohody či nepohody, úzkosti anebo depresí.
To všechno většinou víme, jen si to někdy dostatečně neuvědomujeme a spánek, zvláště jeho délku a pravidelnost, podceňujeme. To co ovšem tak běžně známo není, jsou probíhající změny v hladině neurotransmiterů (to jsou chemické nosiče, např. noradrenalin), je jich několik, posláním se liší, jsou to mozkové procesy složité a určitě ještě všechny a všechno neznáme, člověk má mnoho co objevovat.
V takových případech mě nejvíce zajímá to, co můžeme sami nějak ovlivnit. Z tohoto 
hlediska mě zaujala činnost epifýzy (šišinka, nepárová endokrinní žláza v mezimozku), která vylučuje několik hormonů. Např. hormon pro den – serotonin, také se mu někdy říká hormon radosti nebo smrti.
Proč ten protiklad?
Dává energii na den, podporuje aktivitu, činorodost – tím se tělo unavuje, opotřebovává, ukládají se „odpady“ po těch činnostech a radostech života, den po dni ze života ukrajuje.
Epifýza však vytváří další hormon melatonin, který smývá všechny následky denních radovánek, smývá z mozku tzv. „mozkový písek“, ukládající se vápník, kdyby toho nebylo, epifýza by rychle zvápenatěla, což by znamenalo smrt.
Melatoninu bychom mohli připojit přívlastek noční, protože„hospodaří“ a produkuje se jen v noci, na jeho množství a kvalitu má vliv světlo.
Melatonin potřebuje tmu, správně tmu tmoucí, světlo mu škodí!.
[tip]Teď už si snadno doplníte, že délka našeho života závisí na množství tohoto nočního hormonu. Kdo chce dlouho žít, musí si dobře hlídat spánek, hlavně musí spát ve tmě, při existenci pouličního osvětlení, všelijakých blikajících diod od různých přístrojů, hodin se svítícími displeji atp. je to dost obtížné.[/tip]
