U všeho v našem obličeji existují etalonové parametry. Seznámíme se s nimi.
- Vzdálenost očí od sebe má být rovna délce jednoho oka.
Za nedostatek lze považovat oči postavené příliš daleko od sebe (vzdálenost je větší než délka oka), a blíže postavené oči (vzdálenost je menši než délka oka).
- Osa oka – linie vnitřního a vnějšího oka – mají být ve stejné horizontální úrovni.
Tato osa prochází horní částí nosu – nemá být níž ani výš – horizontálně s očními panenkami – stejně tak má být ve stejné rovině s místem, kde se připevňuje ucho k lebce.
Proč to vnímáme jako
harmonické parametry?
Protože odpovídají správnému postavení lebečních kostí. Jiné svědčí o
- Pozice koncových bodů obočí a často i vnějších koutků očí ukazuje na problematickou situaci se spánkovými kostmi.
- Vzdálenost mezi očima – na problémy lebečních kostí podél metopického švu, dělícího čelo napůl, a dolů podél vertikálního švu spojovací linie obličejových kostí lebky.
Šířka nosu nemá překračovat vzdálenost mezi očima. Pokud bychom si představili dvě svislé čáry od vnitřních koutků očí, tak by křídla nosu neměla vystupovat za ně.
Nosní můstek má byt rovný a tenký a zabírat poloviční vzdálenost.
Studie stárnutí lebečních kostí mluví o největší kostní resorpci ve středu obličeje a kolem nosu. Je to docela zajímavý fakt a stojí za to si ho vysvětlit podrobněji.
Střed obličeje je nejméně pohyblivé místo: S věkem se projevuje tendence ke stahování obličeje do centra. Prakticky všechny svaly centrální obličejové části setrvávají v hypertonu, to znamená, že toto místo je i více vystaveno resorpci.
Obličej se nemusí stahovat jen k centru. Někdy se roztahuje k periferiím. Nos dobře tyto tendence prozradí. Pokud bude vektor pohybu lícních kostí směrovat do centra, nos se bude zužovat, což ukazuje na tendenci sbližování lícních kostí.
Bude-li vektor pohybu směrovat od centra, nos se bude rozšiřovat (jako vzdálenost mezi očima na fotu).
Organizmus si tento proces kontroluje.
Otázkou jsou rodové patologie. Například, syndrom Greiga je charakteristický nenormální vzdáleností mezi očnicemi (v běžném slova smyslu – Liza Minnelli syndrom). Tento vrozený stav patří k lebečně lícovým dysplaziím. Existují i další patologie (syndrom Krusona), které už svědčí i o narušeném zdraví.
V obou případech, jak při rozevření obličeje, tak i při stažení, celou konstrukci drží dolní čelist (aby se lebka nerozpadla napůl, jako slepené kindervajíčko). Shora jde lebeční šev, potom nosní skořepiny – lehce spojují obě poloviny obličeje, pak je horní čelist spojena švem a nakonec kompaktní dolní čelist vše zpevní. Kůže dolní čelisti je připevněna ke svalu, sval překrývá dolní čelist. Plastický chirurg musí tuto oblast brousit, když ji zbavuje vrásek, my víme, že ji musíme zbavit hypertonu.
V mládí obvykle mluvíme, aniž bychom zapojovali sval brady, ale časem narůstá jeho stahování, směřuje nahoru, takže každé otevření úst automaticky začíná doprovázet zvedání brady, zvláště při emocionální řeči.
Udělejte si test na zjištění hypertonu bradového svalu.
[tip]
Test: Stiskněte rty, oběma rukama uchopte bradu za „masitou část“, prsty držte pod bradou, ukazováčky položte pod spodní ret. Lehce táhněte prsty dolů. Ret se potáhne za prsty. Neměňte držení prstů a pokuste se ret zvednout vzhůru. Pokud je v této části hypertonus, brada začne pulsovat, bude se snažit uniknout z prstů, bude klást odpor vašemu postupu dolů.[/tip]
Vzhledem ke spazmu se ztěžuje krevní zásobení čelistí, a to způsobuje její resorpci. Důsledkem se časem zmenšuje plocha brady a zkracuje se délka čelistního oblouku. Právě toto ukazuje na věk a je měřítkem nevyhovující obličejové estetiky.
Americké výzkumy konstatují fakta, ale neinterpretují je.
- Nevysvětlily příčiny zkrácení délky čelisti, ztráty kostní hmoty ve středu obličeje a kolem nosu, resorpci kostí, což je největší problém při snaze navrátit mladší vzhled. Když odpovědi nenašli, tyto jevy vysvětlili přirozenými procesy stárnutí.
Ale všechno má své příčiny!
Úbytek objemu brady se vysvětluje výhradně stahováním bradového svalu. Stažení a špatné krevní zásobování nejen způsobuje vrásky, ale i provokuje úbytek kostní hmoty. Obsah vápníku v kosti a rovnovážnost měkkých a tvrdých tkání v ní ovlivňují svou činností svaly k nim upevněné. Není divu, že málo prokrvené kosti lebky, v důsledku nedostatečné činnosti mimických a žvýkacích svalů, které jsou k nim připevněné, ztrácejí pružnost.
Nejvíce trpí místa, která jsou zatuhlá, to je především kloub čelisti, brada a čelistní oblouk.
Zkrácení a vznik „buldočků“ (dva hrbolky na bradě) má stejnou příčinu. Lícní sval se 
nachází jakoby mezi dvěma ohni – mezi stabilní strukturou žvýkacích a bradových svalů, které ho blokují, důsledkem čehož se lícní sval uvolňuje a svěšuje. Tj. obě struktury (žvýkací a bradové svaly) se ve vodorovné rovině k sobě přibližují. Pod vzniklým tlakem se také zmenšuje kost.
Pozor! Pouze harmonická činnost všech svalů přiléhajících k čelistnímu oblouku a jejich dobré krevní zásobování jsou schopny obnovit kostní hmotu i délku čelisti.
Poznámka.V této souvislosti uvádíme ještě poznámku o botulotoxinu. Každé paralyzování svalu ať úrazem či chemicky, vede k úbytku kostí, tzv. druhotné osteoporóze, která v kostech vzniká nedostatečnou činností sousedících svalových skupin. Horní a centrální část obličeje, kam se nejčastěji botulin aplikuje, je nejcitlivější. Víme, že druhotnou osteoporózu při zlomeninách můžeme zvrátit jen částečně, hlavním zdrojem obnovy ztraceného vápníku je svalová činnost.
Nehybnost lícních svalů, nedostatek mimiky vede k sesychání lebky, botulin tuto situaci ještě zhoršuje. Jedinou možností, jak zabráníme úbytku kostí, je zajistit jejich dobré zásobování krví.
Jak na to? Mnozí jsou přesvědčeni, že obličejové cviky mohou zajistit správný krevní oběh. Ale nadbytečná patologická mimika opět povede ke svalovým blokádám.
A tak se obracíme k plastické myokorekci, jako k jediné metodě, která pracuje s jasnými a logickými principy.
Jejím úkolem je zbavit obličej všech svalových blokací, hypertonů a hlavně obnovit prokrvení kůže, svalů a kostí.
To všechno pomůže obnovit mladost obličeje.
Když vrátíme svalům, viníkům, původní polohu a přirozené napětí, organizmus potom sám rovnováhu uvolněných svalů nastaví na potřebnou úroveň.
Smích a úsměv budou radostí, bez obav, že by způsobily další vrásky, protože svaly mají přirozené fyziologické napětí. Násilná cvičení jsou patologická.
