Nenajde se nikdo, kdo by se s ní nesetkal, s bolestí fyzickou i duševní. Oba tyto útrpné pocity se od sebe podstatně liší, oba jsou nepříjemné a každý bychom si přáli život bez nich.
Navzdory tomu bychom měli fyzickou bolest (právě o ní bude řeč) vlastně radostně uvítat.
Připadá vám ta věta tak trochu mimo? Bolest je totiž velmi zajímavý signál. Zapamatovali jste si myšlenku z článku Mozek mezek…?, že jeho posláním je střežit život?
Zahleďme se trochu hlouběji do přírody (přirozena) těla a obdivujme, jak to ta příroda moudře vyřešila.
Přirozenou vlastností živého organismu je jeho správné fungování – bez problémů. Takový stav jsme pojmenovali zdraví.
Základní vlastností organismu je být zdravý. Proto má lidský organismus takovou velkou sebeúzdravnou sílu.
Znáte jistě tu letitou pravdu –„lékař léčí, ale uzdravuje příroda“.
[tip]
Jakmile se v našich tkáních (buňkách) projeví nějaká změna (vybočení z normy), naplno se rozjede „chemická továrna“, začneme vyrábět serotonin, histamin a další látky vyvolávající v místě defektu (biologického nebo mechanického) otoky a zarudnutí, ale navíc ty chemické látky začnou dráždit specializovaná nervová zakončení – receptory. Jsou to takoví pohotoví „telefonisté“, okamžitě vysílají zprávu do míchy, odkud to SOS letí k nadřízenému – do mozku, který nás upozorní citelným impulzem – bolestí, že se v nás něco špatného děje a že tedy musíme rychle něco změnit! [/tip]
- a) Drbání, to je nejednodušší ztlumení, vlastní první pomoc od bolesti.
- b) Druhá obrana je chemická blokace impulzů bolesti. Dochází k ní tak, že mozek vyplavuje endorfiny, kterými tlumí receptory bolesti (v thalamu a v mozkovém kmeni). Endorfiny působí stejně jako rostlinné tlumiče – morfium a heroin.
- c) Třetí obrana není běžná. Vzpomínáte si, že mozek má tendenci setrvat v započaté
činnosti? Násobně to platí, když je ta činnost spojená s velkou emocionální účastí, a to bývá vždy, když se ozve pud sebezáchovy, např. při boji o život anebo i v zápase o nějaký méně hodnotný cíl, o kariérní či sportovní vítězství atd. Až do dokončení boje dokáže mozek vysílání signálů bolesti pozdržet (sportovec padne z přepětí sil až za cílovou páskou, člověk začne vnímat rány, až když si život zachrání). Tento způsob tlumení bolesti je označován jako potlačení bolesti.
Když ovšem utrpíme nějaký úraz, spálíme se, některý orgán je už citelně poškozen atp. nastupuje hlubší pocit – bolest chronická. Je tupá, pulzující, trvalejší, receptory stále hlásí mozku zasažení tkání, ale ta informace běží po jiných vláknech než u bolesti akutní, jejich rychlost je10krát nižší a mozek už nevysílá tak rychle tlumící reakce.
Mimo tyto tři způsoby tlumení je tu ještě jedna zvláštnost, jimiž mozek dokáže bolest tlumit. Je to množství vyrobeného endorfinu. Podle toho, kolik se ho tkáním dostává, se řídí síla vyslané bolesti (práh bolesti). Znamená to, že každý vnímáme bolest jinak. Někdo omdlévá, když ho štípne ovád (to mu ještě mozek nevyrobil nic!), jiný ani slzu neuroní při velké ráně.
Už jsem se zmiňovala o emocích, na činnost mozku mají velký vliv. Momentální psychický stav buď tvorbu endorfinu zvyšuje (dobrá nálada, pohoda, stav beze strachu, úsměv, ale také odpočinek, spánek, pohyb/cvičení…) nebo naopak brzdí (bázeň, strach, úzkost, deprese, nepohyb…). A závěr?
Radost bolest tlumí, strach ji zvyšuje.
Každá bolest je na nás vidět, kroutíme se, dotýkáme se různých míst, mneme je (drbeme se), bolest nám bere náladu, různými grimasami hyzdíme tvář, oči jsou bez lesku, smutná je celá tvář, někdy slzíme – při chronické bolesti začne s námi trpět i naše okolí.
Ale současně nás bolest nabádá, abychom se o nemocnou tkáň (o porušené zdraví) rychle adekvátně postarali – pohybem (při bolestech zad, šíje…), úsměvem (vyrábí se endorfin), cvičením, vůbec změnou dosavadního životního stylu – zdravým stravováním, pohybem, spánkem, odpočinkem, životem bez stresů a depresivních nálad atp. A také rychlým objevením příčiny bolesti, která se tou citlivou cestou ohlásila.
Hleďme však vždy soustředit pozornost na příčinu – tlumením bolesti (medikací, chemií) se nemoc neřeší. Někdy je příčina banální, jindy vážná, je to daň za naše chování vůči sobě samým.
Vzhledem k tomu, že se hlavně věnuj obličeji, navrhuj vám, abyste si prohmataly tvář a vůbec celou lebku. Pokud nahmatáte jakákoliv bolestivá místa, znamená to, že sval je v tenzi, kost je přetížená, je narušená výživa, uvězněná lymfa atd.
To potřebuje okamžitý zásah, lehké „drbání“, poklepávání, cílené masáže k uvolnění svalových stahu, třeba vakuová masáž.