V dnešním článku budeme dál sledovat estetické defekty obličeje, defekty způsobené nedostatečným lymfatickým a krevním tokem a kostně svalovou ztuhlostí.
Lymfa – venózní i tkáňová – nemůže dobře protékat svalem, který je zatuhlý.
Každá tekutina musí mít volnou průtokovou cestu.
Špatné lymfatické a krevní zásobování je většinou příčinou otoku očí, odulých tváří, pastózního obličeje, dvoj a trojbrad.
Každý bod tkáně má své fyziologické místo, zkoordinované (zharmonizované) s celým okolím.
Měl by se posouvat do všech stran minimálně, v rozsahu jednoho centimetru. Pohyb ve větší vzdálenosti, může způsobovat problémy při nápravě a vést k dalším potížím, například, k zabránění růstu kompaktní vrstvy podkožně tukových buněk.
Pozor!
Právě po aplikacích botulinu proti čelním vráskám dochází k povolení čelního svalu, který pak padá na obočí. Při existenci bloku (hypertonusu svalu) čelní vypoukliny (pod linií vlasů) se nemá lícní část čelního svalu za co uchytit, sklouzne a už se nevrátí zpět. Pak se to řeší laparoskopicky, ještě dobře, že estetičtí chirurgové už neřežou kůži podél celé linie vlasů, jako dříve.
Běžně lidská kůže kopíruje změny lebky a deformace vnitřních struktur a proto se stahuje. Naším cílem je ji rehabilitovat a pozornost soustředit na pravé viníky stárnutí – na svalové a kostní struktury.
Každý povis kůže má svou vlastní příčinu – všechny je objasnit není snadné.
Každý sval má své tělo, tisíce svalových vláken, jedno je uvolněné, druhé je ztuhlé.
Každé vlákno jinak přijímá nervové impulzy, když nerv nedodá impuls, vlákno je bez života.
Každé vlákno může pracovat nebo nepracovat, atrofovat, být povolené nebo napjaté, ale vcelku to nemusí základní funkci svalu ovlivňovat.
Když se sval zkracuje (části vláken spazmují), musí se ty natažené, delší, zkroutit do uzlíku. Sval tak může být nerovnoměrný v objemu i v délce. Zdá se to malicherné, ale tento jev může způsobovat značné estetické nepříjemnosti.
Ve střední a dolní části tohoto mladého obličeje „klobáska“ (1) od nosu ke rtům sleduje nosoústní rýhu, pak se poněkud rozšíří a vytváří tzv. buldoček (2).
Ve střední části tváří se objeví prohlubeň (3), tvář se vtahuje dovnitř. Konce ztuhlých svalů se jako provázkem zevnitř stáhnou. Na tváři jakoby „stydne“ úsměv, i když je obličej uvolněný.
Obyčejně tento hypertonus vzniká už v dětství a vizuálně se prosazuje kolem patnáctého roku.
Test.
[warning]Při testování (dokořán otevřená ústa, rty vytaženy dopředu do zvuku „o“), nahmatáme přes líc citelné, napjaté „provázky“ i u osmiletého dítěte, které má zlozvyk dělat grimasy.[/warning]
Rýhy vypadají ochable, volně visí, je znát, že kůže nad nimi ztratila napětí.
A čím to je?
Nosní rýhy, které pozorujeme u mladých lidí, jsou způsobeny jen hypertonusem. V té době je nikdo za vrásky nepokládá, spíše je hodnotí jako trvalý úsměv. Ale nám je známo, že hypertonus mimických svalů se objevuje v místech jejich připojení ke kůži, a v tomto případě se po 25. roce jakoby obloukem vrátil k místu, kde vznikl, vytváří silnější dvojitý stah – hyperhypertonus.
Nosoústní rýhy jsou v dospělosti v horní části obličeje v hypertonusu a v dolní časti – povolené. Do těchto míst jako do kapes začíná natékat lymfa a tkáňový tuk. Nahromaděné tekutiny zbavují kůži vypjatosti, je pórovitá a povadlá. Lymfatické uzliny ve vrstvě tkáně přestávají pracovat.
Tento stav způsobují
- na jedné straně svalové bloky, které vytvářejí kapsy pro neodtékající tekutiny,
- na druhé straně špatná činnost lymfatických uzlin.
To porušuje rovnováhu, organizmus už nedokáže odvrátit povolování kůže a ukládání tuku. Jedná se o nejrozšířenější variantu, kdy se ztuhlé lícní svaly stahují z místa svého upevnění – shora dolů tíhou svých nižších „kapes“. Zabránit tomu můžeme odvodem přebytečných tekutin – lymfatickou drenáží – bohužel to pomůže jednorázově.
Neodstraňujeme totiž příčinu potíží, ale následek.
Jak na estetické defekty obličeje? 