Začněme od úvahy – co je to krása, co si pod tím slovem může konkrétně představit každá žena, ale také co je pro každou z nás z té vysněné krásy konkrétně dosažitelné. Nemůžeme se přece psychicky trápit cizími obrazy, nikdy nebudeme vypadat jako královna Nefertiti!
Ta je přece jen jediná na světě, ostatně jako každý obličej!
Dnešní doba přeceňuje krásu obličeje, upředňostňuje především vizuální vnímání člověka, zvláště ženy – mládí a krása, jakoby byly těmi nejvyššími hodnotami. Ženský obličej je přidáván ke každé reklamě, od hygienických prostředků až po auta, letadla, kosmonautiku atd. Jako bonus!
Odpovědět na otázku „Co je krása“, zatím nikdo neumí, definic krásy je mnoho, tu otázku si kladli přemýšlivci už nejméně 5 tisíciletí před námi. S jistou nadsázkou si troufám tvrdit – kolik je lidí na světě, tolik je podob krásy. Narážím tím na subjektivní podstatu jejího vnímání a hodnocení, každému se líbí něco jiného.
Zkusme se třeba zamyslet nad přívlastky, které krásu obvykle provázejí – věčná, pomíjivá, vnitřní, vnější, ideální, okoukaná, tradiční, sošná, viditelná, skrytá, okouzlující, úchvatná, mámivá, marnivá, živočišná atd., pohádky znají krásu nevyslovitelnou, nepopsatelnou, takovou, jakou ještě lidské oči neviděly…Každé to vyjádření vede k zamyšlení.
Krásu včetně jejich mnoha přívlastků spojujeme s přírodou, se všemi věcmi, které nás obklopují, se všemi duchovními požitky – hudbou, výtvarnými díly, literaturou…, nejčastěji však s lidmi, které stále potkáváme. Stále v duchu hodnotíme, jak na nás působí, jak se nám líbí. Jsou krásní? Jsou oškliví? Podle toho, jakou máme právě náladu, jaké máme „vzorce a vzory“ posuzujeme ostatní, ale i sebe sama.
Stejně jako mně, i vás určitě napadlo vyřešit problém –
-
Jsem spokojena sama se sebou?
-
Jsem hezká?
-
A co to vlastně znamená krásný/hezký obličej?
Právě proto, že se tento problém dotýká všech mužů (těch trochu jinak) i žen, je nejlépe poptávat se kolem sebe. Tak jsme se poptávali – co žena či muž, vždy jiná odpověď! Ženy např. na otázku – Co je to krása? – odpovídaly:
hezká postava a chůze, konfekční velikost S, obličej s dokonalou pletí a hezkými rysy, krása je to, co se mi líbí, souměrnost a harmonie, ale také víra v sebe, pozitivní přijetí ze strany okolí, zdraví a láska a tak podobně.
Na otázku – Čemu krása ženy slouží jsem nejčastěji slyšela odpověď:
je to cesta k úspěchu, k bohatému manželovi, magnet na peníze, cesta, jak realizovat své nejlepší vnitřní kvality, prostě – sociální výtah. Zajímavé bylo, že většina žen (54 %) sama sebe kritizovala, ale současně ty upřímné připojovaly, že jsou líné se o sebe více starat a snažit se něco změnit (19 %), anebo že nemají peníze na kosmetické úpravy a opravy svého těla a obličeje (41 %).
A co tedy mají dělat ty ženy, které nejsou od přírody krásné?
92 % žen si přálo být hezčí, jen 4 % jsou se sebou spokojené!
Proto si ženy naučily malovat na svou tvář ještě jednu, tu podle svých představ, anebo se odevzdávají do rukou estetických chirurgů. Ale současně uznávaly, že drastické invazivní zásahy do těla a obličeje to neřeší. Někdy jsou nepodařené a zanechají na obličeji nevratné, trvalé stopy, jindy jsou zdraví nebezpečné. Jistě mnohým neunikla zpráva o čínské zpěvačce Wang-Bei (24), která zemřela při plastice obličeje. A tak není divu, že část žen by nikdy plastiku nepodstoupila, zdraví je jim cennější.
Ale ani nejdokonalejší make up ve skutečnosti krásu nezajistí, je to krása pod nánosy líčidel, jen pro venek, pro den, část dne jsme bez líčidel, zrcadlo v koupelně není milosrdné.
V čem je tedy tajemství krásy?
Ta otázka je také stará tisíce let. Zastavme se až u Platona, ten na ni odpovídal, že je to „dokonalost z náležité míry a úměrnosti“ a po něm pak mnozí vyjadřovali jinými slovy totéž – shrnout to můžeme v konstatování „Krása je harmonie jednotlivých částí“.
Ale já mám ráda myšlení Komenského, který radí: „Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte vše a o všem se přesvědčte sami“. A tak zkoumejme dál.
Obrátila jsem se na malíře, ti přece o kráse musí také něco vědět! Odpověď byla jednoznačná – krása je harmonie, kritériem je zlatý řez. To není výmysl estétů, to je odpozorováno od přírody. Podle tohoto kritéria je postaveno i lidské tělo! To kritérium využívají malíři i matematici.
Co to je zlatý řez?
Ve slovníku najdeme poučení, že – „Zlatý řez je dělení v určitém poměru, kterému je připisován estetický význam“. Malíři s tímto poměrem pracují už od renesance.
Matematici ho vyjadřují takto : poměr a:b je stejný jako poměr (a+b):a
Všichni známe Pentagram, který dostává v mnohém pojetí až magickou moc, stal se podle Řeků tajemným symbolem dokonalosti Vesmíru.
Zlatý řez v pětiúhelníku vyjadřuje ideální proporce mezi různými délkami.
Lidské tělo příroda vystavěla také v poměrech zlatého řezu – výška postavy ku vzdálenosti pupku od země. Ale v tomto poměru jsou i naše ruce, nohy atd. přirozená harmonie (vyváženost). Máme tedy vlastně představu dokonalosti, krásy, harmonie zakódovány v mozku, a to ovlivňuje i naše vnímání – co je vyvážené, harmonické, to je krásné.
Platí to i pro krásu obličeje, který nás právě zajímá nejvíce, i tu nám každému určila sama příroda.
Obličej je na každém nejnápadnější. Obyčejně si spíše promineme nějaké kilo navíc, než další vrásku na čele či na líčku.
Krása obličeje prozrazuje také zdraví, fyzické stejně jako duševní – to je myšlenka, která nás posunuje k našemu cíli – pracovat na kráse vlastního obličeje vlastníma rukama.
Kalifornští plastičtí chirurgové vytvořili schéma ideálních obličejových proporcí, tzv. zlatou masku krásy.
Platí bez výjimky pro všechny tváře bez ohledu na rasu a barvu pleti.
Takže tím naším největším tajemstvím jsou ideální proporce.
Náš tip: