Psychologické zásady vnímaní svého těla. Část 3. Držte se přítomnosti

(Část 2. můžete číst zde)

Stále si musíme opakovat – tak je uspořádán náš organismus. Psychologové udělali takový pokus: postavili člověka do samostatné místnosti, zavázali mu oči páskou, zacpali uši a oblékli ho do speciálního obleku, který omezil všechny jeho fyzické pocity na minimum.

Co si myslíte, že se s ním dál dělo?

V takovém případě člověk rychle propadl halucinacím: slyšel hlasy, zvuky; zdálo se mu, že se cosi děje s jeho tělem a kůží; viděl obrazy, které ve skutečnosti neexistovaly, jako by byly skutečné. My nemůžeme nepociťovat, musíme cítit! Cožpak je lepší dát sám sebe na pospas vnitřním problémům, komplexům, vině, strachu a dalším psychologickým strašidlům, než přirozeně přijímat svět kolem sebe, vnímat ho, pociťovat realitu?

Musíme si přiznat, že ač nás nikdo neobléká do speciálního oděvu, nezbavuje vidění a slyšení, velmi se tomu člověku z experimentu podobáme.

číst více…Psychologické zásady vnímaní svého těla. Část 3. Držte se přítomnosti

Děkujeme, že nás sdílíte

Psychologické zásady vnímaní svého těla. Část 2. Spojení

(Část 1. můžete číst zde)

2. krok – POSLOUCHÁME

Teď přejděme ke svému sluchu. Zavřete oči. Musíte být uvolnění a klidní. Zaposlouchávejte se. Zpočátku můžete opakovat „tady a teď! Slyším šum dopravy za okny, … sousedy za stěnou… kroky na chodbě…”

Potom se ponořte do světa zvuků, snažte se u žádného nezastavovat, vnímat je jako směsici zvuků. Vnímejte zvukové pole, v němž jste ponořeni. Nehodnoťte a necharakterizujte jednotlivé zvuky, prostě buďte „jedním“ uchem, čistým příjemcem zvuků.

Já nevím, co můžete slyšet ve své konkrétní situaci, ale pokud se k vašemu sluchu nenesou nějaké určité zvuky, uslyšíte ticho, vždyť i ticho má svůj zvuk. Ticho má něhu, klid, nekonečno. Kromě toho vždy můžete slyšet své srdce, dech, šustot šatů…

číst více…Psychologické zásady vnímaní svého těla. Část 2. Spojení

Děkujeme, že nás sdílíte

Taková poctivá deprese

Což takhle dát si depresi?!

Líbila by se vám taková poctivá deprese?
Nejste právě na přímé cestě k ní, anebo nekoketujete s depresí častěji, než je zdrávo?
Deprese – to je takové nehezké slovo, narazí do bubínku, zasyčí kolem uší a zahrčí až v mozku. No jen si hezky nahlas vyslovte de-pre-se! I ten stav je nezáviděníhodný a často těžko zvladatelný.
Vím o čem mluvím, odpusťte trochu té ironie! Neznamená, že když píši lehkým perem, zlehčuji vážné věci.

číst více…Taková poctivá deprese

Děkujeme, že nás sdílíte